Otevíráme se světu

Dlouhodobé praxe Španělsko

Roku 2022 byla našim studentům historicky poprvé nabídnuta jedinečná životní zkušenost skrze projekty Erasmus +. Naší koordinátorce zahraničních projektů, Mgr. Martině Chrastinové, se i přes tehdejší stížené podmínky spojené s epidemií Covid-19 podařilo vyjednat spolupráci v dalekých krajích jižního Španělska. Spolu s tím pak následně přesvědčila dva dostatečně volnomyšlenkářské exempláře z řad studenstva, jejichž osud byl obratem zpečetěn rovnou na půl roku dopředu.

A tak jsem já, určitý Martin S., najednou stál na letišti Pabla Picassa po boku určité Nikoly N., která, ač se tenkrát příliš nadšeně netvářila, již dnešním dnem kuje způsoby, jak se na letišti Pabla Picassa v Málaze ocitnout znovu. Nicméně, tímto okamžikem, 1. listopadu 2022, jsme „byli hozeni“ na starosti Lence, dávné přítelkyni naší školy.

Lenka si nás tedy vzala pod svá křídla a jakožto správná šéfová nás bez otálení zasvětila do pracovního procesu. Docházeli jsme tak následující měsíce na pracoviště jazykové školy Academia Arco s přívětivým dovětkem „Enjoy English with Lenka“. Velmi brzy jsem pochopil, že výuka i doučování se v sektoru soukromého podnikání dá chápat nejlépe jako finální produkt, jež se vynoří z nory plné administrativního úsilí. Vedle asistence v hodinách a individuálního doučování nás oba dennodenně čekala práce s úředními dokumenty (ať už kompletace či naopak jejich likvidace), výpomoc s tvorbou výukových a propagačních materiálů, tvorba rozličných osnov učiva, práce s databázemi či s programy společnosti Microsoft.

Po pracovním týdnu jsme ovšem byli téměř vždy odměněni výlety, na které nás Lenka z dobré vůle brávala. Kromě samotné Palma del Río, která byla místem našeho trvalého pobytu, jsme tak měli možnost na vlastní oči vidět i proslulá místa jako Sevilla, Cordóba nebo Málaga, o jejichž střípky se formou fotografií podělí má spolupachatelka Nikola pod tímto povídáním.

Osobně si velmi cením té neobvykle hluboké míry, do které může člověk v rámci dlouhodobého zahraničního pobytu nahlédnout, snaží-li se pochopit kulturu místa, kde se právě nachází. Do České republiky jsem se díky této zkušenosti tak vracel s přesvědčením, že každý může druhého něco naučit, pokud se najde vůle. Kdyby Čech přiletěl do Španělska a naučil tam zdejší populaci třídit odpad výměnou za zjištění, že přechody pro chodce jsou od toho, aby se na nich zastavovalo, bylo by na světě dle mého hned všem o něco příjemněji.

Jak jsem již naznačil, myslím, že za nás oba mohu říci, že svého rozhodnutí vydat se na dlouhé měsíce do neznáma zpětně ani trochu nelitujeme. Já sám mohu dodat jediné: V případě, že se někomu z vás, kdo tohle právě bravurně dočítá, naskytne obdobná příležitost, běžte. Jedna věc, kterou naopak doporučit vážně nemůžu, je strávit nad takovým rozhodnutím všehovšudy deset minut čistého času. Jedná se o opravdu velké rozhodnutí, takové, které vám může celkem spolehlivě obohatit či zhatit vaše dosavadní představy o budoucím životě. Nicméně, přesně proto se však na závěr vracím ke svému původnímu argumentu – pokud si byť jen trochu myslíte, že to zvládnete, běžte. Otevřete si oči.

Paní Chrastinové a všem ostatním, kteří se na organizaci tohoto projektu podíleli, moc děkujeme. Jsme Vám vděční.