Erasmus+: Akreditace 2023

Praxe studentů ve Španělsku

9. 5. 2024

Všichni z nás překonali větší či menší nervozitu ze vzletu a přistávání. Důkazem toho je, že jsme zase všichni nohama na Zemi.

Díky možnosti přenocovat jedenkrát v Malaze, jsme se mohli postupně adaptovat na španělské teploty a nebyl pro nás takový šok přiletět do teplých krajin. Malaga otevřela oči mnohým z nás španělským divům přírody i velkoměsta. Dopoledne jsme strávili procházkou po přírodní vyhlídce, kde si každý přišel na své. Kochali jsme se nejrůznějšími pohledy na moře, stromy (přestože jsme ještě nebyli v cílové Palmě del Rio, palmový strom se zdál být tradiční ozdobou chodníků), viděli jsme býčí arénu nebo obrovskou jachtu. Přímo naproti zmiňované lodi jsme zakotvili na španělský oběd. Někteří chtěli ochutnat kousek mořského života, a tak volili varianty rybí a jiné "chobotnice”, a někdo raději dával přednost tradičnějším pokrmům jako jsou "španělské” hranolky s kuřetem.

Pro odpolední siestu padla jasná volba. Moře. Bylo sice prý studené, ale i tak se někteří nebáli do vody vlézt. Stálo to za to pro všechny. Není nic krásnějšího než cítit mořský vzduch. Před cestou jsme se ještě posilnili kávou a pak už hurá "domů”.

A tak jsme tady! V bývalém klášteře plném pomerančů, nádvoří a pohádkových dveří. Zítra nám začíná praxe. A co bude dál? Sledujte spolu s námi se zatajeným dechem.

10. 5. 2024

Dnes jsme byli opravdu akční, i přes španělské poklidné tempo života. Sluníčko o sobě dávalo konečně znát. V době největšího parna jsme tedy byli po vzoru místních obyvatel uvnitř. Zahájili jsme praxe v domově důchodců sv. Sebastiana (Název nese podle patrona města Palmy del Rio, kde se nachází). Seznámení proběhlo formou exkurze. Místní personál nás velmi ochotně provedl po interiérech i extriérech zařízení a také nám společně povyprávěli o podmínkách a možnostech pro klienty. Prostředí domova je velmi radostné a prostorné. Také klienti nás přijali vřele a přátelsky, a tak se moc těšíme na další spolupráci.

Poté jsme se poprvé podívali do Akademie jazyků, kde nás oficiálně přivítali naši milí průvodci Vašek a Lenka, díky kterým tady v Palmě nejsme ztracení. Předělem mezi dopolednem a odpolednem byl oběd. V rámci překonání ostychu plníme výzvu, při které sbíráme body za nejvíce použitých španělských slov za den. U jídla máme asi nejlepší možnost sebrat odvahu, také proto, že nám často nic jiného nezbyde, než se domluvit. Odměnou nám je, když přinesou přesně to, co jsme si přáli.

V podvečer jsme vytvářeli prezentaci o České Republice, kterou použijeme hned dvakrát. Zítra ji budeme prezentovat žákům střední školy a v příštím týdnu potom seniorům, ke kterým budeme chodit na praxe.

Bylo to náročné, ale snad vše dobře dopadne, protože kdo je připraven, není překvapen. Tak nám držte všechny Vaše palce a budeme se těšit s další částí našeho napínavého příběhu, který ještě neznáme ani my sami.

12. 5. 2024

Období pracovně nazvané "španělská země, španělské nebe" jsme v pátek odstartovali návštěvou v salesiánské škole. Všichni nás přivítali srdečně po španělském způsobu. Nejprve u vstupu místní pedagogové, poté pan ředitel. Studenti nám představili obor zaměřený na obchodní administrativu, pastorační pracovník mluvil o náplni své práce a o řádu seleziánů, který založil Don Bosco. Těžištěm jejich poslání je pomoc ohroženým dětem, menšinám, sociálně znevýhodněným mladým a dospívajícím.

Potéjsme přišli na řadu my s prezentací o České Republice, kterou zakončilo velmi výrazné zvonění připomínající zvuk sirény.

Následovala prohlídka interiérů školy, bufetu, autodílny, učebny robotiky. Nahlédli jsme také do třídy základní školy, kde právě probíhala výuka anglického jazyka. Odpoledne jsme se účastnili mše. Byl to dojemný zážitek. Mladí lidé ze školy s jejich pedagogy společně s námi strávili čas při společné modlitbě. Mše měla obdobný průběh jako po celém světě v katolické církvi. Typicky španělský ráz měly veselé křesťanské písně s kytarovým doprovodem. Ptali jsme se ze zvědavostí pár lidí, zda jim nevadí trávit v pátek odpoledne a večer čas ve škole. S překvapením jsme konstatovali, že si s nadšením a dobrovolně zahrají spolu různé sportovní hry. I tady zřejmě platí, že jiný kraj, jiný feeling.

Další den jsme společně vycestovali do Córdoby. Vlivem několika okolností jsme se prodírali mezi davy turistů i Španělů. Byla totiž sobota, navíc poslední den svátku patio, při kterém místní obyvatelstvo soutěží o nejlépe ozdobený dvorek s květinami. Také se blíží Feria - pouť, a tak jsme se trochu naladili na to, co nás čeká příští týden. Zastavili jsme se k poslechu tradiční cordobské lidové muziky. Někteří z nás měli chuť tančit. Možná se po včerejší improvizované choreografii tančících kolemjdoucích osmělíme při plánovaných slavnostech (feria). Dominantou našeho výletu byla návštěva mešity, která je symbolem rozdělení a spojení lidí různých náboženských vyznání. Vidět stavbu na vlastní oči je příležitost, protože takovou zkušenost nelze dost dobře vtisknout do slov. Pro turisty je živoucím svědectvím o potřebě velkorysosti i toho, jak je stále těžké se k ní propracovat. Jedná se o obrovský komplex. Na jednom místě najdeme spojení islámské a křesťanské kultury. Před mešitou jsme ještě ochutnali tradiční oblastní pokrm, bramborovou omeletu. Když jsme prošli všemi vůněmi i jinými vzruchy velkoměsta, přiblížil se večer. Svatebčané nám sice pod okny ještě tancovali, ale my už jsme raději usnuli. Ráno nás jistě čeká něco, k čemu je potřeba nabrat nové síly.

16. 5. 2024

V neděli jsme uctili sváteční den tím, že jsme se nevzdálili za hranice města Palma del Rio. Naši průvodci - Vašek a Lenka, nám nejprve ukázali tajná zákoutí, a poté jsme nahlédli hned do dvou místních muzeí. Zajímavostí je, že díky neděli jsme měli vstup zdarma.

Jako první jsme navštívili museum dvou světově proslulých návrhářů Victorio & Lucchino (jeden z nich se v městečku narodil). Navrhují šaty a módní doplňky pro různé příležitosti od večírků a koncertů až po svatby. Typické jsou pestré barvy a extravagantní střihy. Vše je samozřejmě vyrobeno z vysoce kvalitních materiálů. Ovšem takové šaty se musí umět nosit. Museum toreádorů bylo pro mnohé z nás "španělskou vsí”, a jen trochu jsme dokázali nahlédnout pod pokličku této proslulé tradice.

Součástí obou prohlídek bylo mapování bezbariérovosti budov. K dispozici jsme měli (kromě přísloví dvakrát měř, pak do dveří vlez nebo vjeď) metr a metodiku v podobě rozsáhlého formuláře, který jsme postupně vyplnili. Jednalo se například o parkování pro vozíčkáře před vstupem, šířku dveří, dostupnost wc pro vozíčkáře nebo funkčnost plošiny a výtahu. Z této aktivity jsme si odnesly užitečné poznatky, ale také plno vtipných momentů, na které budeme rádi vzpomínat.

16. 5. 2024

Pondělí a úterý byly dny, které se dají shrnout jedním slovem. Výzva. Strávili jsme čas v domově sv. Sebastiana pro seniory.

Pro mnohé z nás to byla první zkušenost s přímou péčí o klienty. Podle našich schopností jsme dostali různé úkoly. Někteří z nás mohli klienty převážet, kam bylo zrovna zapotřebí, jiní pomáhali při snídani s krmením. Také jsme si vyzkoušeli natírat pacienty krémem proti vysušení pokožky, v kanceláři jsme přepisovali štítky se jmény klientů a veškerá aktivizace souvisela s přípravami na nadcházející féria. Abychom se lépe vzájemně propojili, neboť jazyková bariéra se zdála být docela velká, představili jsme se trochu lidem z domova svojí prezentací. (Na začátku jsme je pozdravili španělskou písničkou a na závěr se rozloučili českou klasikou - Já mám koně i v poněkud upravené verzi, já mám koně na balkóně). Že se prezentace líbila, bylo vidět nejen na výrazech ve tváři, ale také v prezentaci od seniorů, kterou si pro nás na oplátku připravili s pomocí personálu. Byla v českém jazyce a doprovázela ji písnička "Nedovolím volný pád". Odpoledne jsme seniorům připravili polotovar jednohubek, na které jsme v předvečer pod vedením šéfkuchaře pana vychovatele Reslera "uvařili” dvě pomazánky.

Na stole se také objevovali jiné české "mňamky”, jakými jsou třeba perník, bábovka nebo sojový suk. Zdálo se, že všem moc chutná. Atmosféra v sále byla velmi přátelská a jelikož hrála celou dobu také hudba, někteří zpívali a jiní dokonce tancovali. Poznali jsme, že jídlo a zábava jsou všude nejlepší prostředek ke sblížení a je vlastně jedno, když nevíme úplně přesně, jak se co řekne.

19. 5. 2024

Z domova seniorů jsme se ve středu přesunuli dále, ikdyž geograficky pořád zůstáváme v městečku blízko Cordoby v Andalúsii - Palma del Rio. Tentokráte jsme navštívili centrum APPANNEDIS. Cílovou skupinou jsou zde děti (včetně rané péče) s poruchami chování, specifickými poruchami učení nebo s mentálním postižením. Jedná se o denní službu, která nabízí rozmanitou nabídku služeb, jakými jsou: fyzioterapie psychoterapie, logopedie, cvičný byt nebo stimulační místnost na způsob snoezelenu. V logopedické pracovně nám ukazovali spoustu zajímavých způsobů, jak zaujmout pozornost dětí formou plastelín a jiných formovacích hmot a jiné pomůcky pro usnadnění cesty jak logopedovi tak klientovi či rodiči. Deset z deseti by jednoznačně dostala místnost fyzioterapie, kde některé z nás po exkurzi ochotně potrénoval sympatický, leč přísný fyzioterapeut. O první místo se dělí spolu se stimulační místností, díky které se mnozí mohli vrátit do dětských let, zastavit se a "vyblbnout”. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, že kdo si hraje, nezlobí, při mluvení do mikrofonu, který rozsvěcel světla podle intenzity hlasu, "hledání cesty” z magnetického bludiště, sezení na vodní posteli, když jsme si ani neuvědomovali, že procvičujeme jemnou motoriku nebo trénujeme svoji paměť. Následoval náš nejdůležitější úkol. Uvařit si oběd. Kdo by se snažil uhodnout, jaké bylo menu, asi by se netrefil dle českých chutí a obvyklé denní nabídky. Kdyby ovšem bylo řečeno, že chceme vyzkoušet jedno z nejběžnějších španělských pokrmů a sníst, co jsme si "jinde upekli”, odpověď by byla hned všem jasná. Paella - žlutá rýže s rajčatovým základem, podlitá vínem upravovaná na různé způsoby, se tentokrát vařila s vepřovým masem. Všichni jsme nějak pomáhali. Klienti centra, personál a žáci s pedagogy. Někteří krájeli, jiní loupali a postupně jsme se střídali u velkého hrnce, abychom se kromě míchání také ohřáli, neboť na španělské poměry bylo ve stínu trochu chladno. Aby nám šla práce lépe od ruky, bavili jsme se vzájemným hecováním s parodií na pořad Ano, šéfe. Bylo to dobré. Jako ochutnávku si můžete nejen prohlédnout naše fotografie, ale přečíst základní ingredience, které se do Paelly dávají:

• Česnek - ajo
• Paprika - paprikq
• Rajčata - tomates
• Olej olivový - aceite de oliva
• Rýže - arroz amarillo
• Maso vepřová kýta - pierna de cerdo
• Cibule - la cebolla
• Sůl - sal
• Rajčatový protlak - puré de tomate
• Víno - vino
• Voda – aqua

20. 5. 2024

Po intenzivních praxích v domově seniorů, centru pro děti se speciálními potřebami a stacionáři pro osoby s mentálním postižením se z nás stali na chvíli turisté. Navštívili jsme město Sevilla. V tomto, jednom z nejnavštěvovanějších měst Andaluzie, se nachází řada významných památek. Některými z nich jsme se stihli v rámci našeho jednodenního výletu pokochat. Byly jimi Plaza de Espaňa, turisticky populární náměstí, krásné v každém detailu a ohromující jako celek. Pokračovali jsme procházkou přilehlým Parque de Mária Luisa, klidným, rozkvetlým, zpěvným a smyslně pozoruhodným parkem. Poté jsme se byli podívat v Katedrále Panny Marie, která je třetí největší katedrálou v Evropě. Mohli bychom v této monumentální stavbě strávit celý den a stále bychom měli co obdivovat. Nicméně čas plyne jako řádky tohoto textu, a tak i náš výlet do Sevilly musel skončit. Jako správní turisté jsme domů neodjeli ani s prázdným žaludkem ani s prázdným batůžkem. Suvenýry, které jsme si zakoupili, nám budou krásu tohoto města v budoucnosti znovu a znovu připomínat.