Napsali o nás...

KRKONOŠSKÝ DENÍK: První setkání žáků v Aurichu

Tam nás nezastrašilo ani pochmurné počasí od toho, abychom si prohlédli historickou část města a na závěr zašli na pozdní oběd a brzkou večeři do bistra Dönner Kebab a ochutnali vyhlášenou specialitu.

V Magdeburgu, kde jsme přespali, jsme zase zhlédli nezapomenutelnou stavbu Grünne Zitadelle von Magdeburg. Nikdy nevymažeme z paměti barevnou růžovou budovu, která z části připomíná Tančící dům v Praze. V odpoledních hodinách jsme se vydali do Aurichu. Jeli jsme přes noc a do cíle dorazili navečer kolem páté hodiny.

Vítání ve škole

Ani jsme nestačili vystoupit z auta a ihned se nás vydalo přivítat několik žáků z německé školy spolu s jejich učitelkami, které vedly projekt v Německu. Zpočátku byly naše dojmy poněkud rozpačité, ale během několika minut jsme zjistili, že jsou všichni přátelští, neváhají pomoci a snaží se, abychom se cítili co nejlépe.

Hned poté, co jsme se ubytovali v „Jungen Herberge" nedaleko školy, nás čekala večeře formou rautu i s typickým „Wackelpuding", přelitým vanilkovým krémem. Po večeři se všichni účastníci sešli v kruhu. Navzájem jsme si vyměnili kytičky s našimi jmény, které jsme si připnuli na trička a každá země představila svou školu a její logo.

Druhý den ve škole všechny země nastoupily se svojí vlajkou v doprovodu hymny dané země, uvítal nás ředitel spolu s paní starostkou a žáci měli připraveno několik vystoupení, jejichž ústředním tématem byl projekt Comenius, malá ukázka školní kapely či krátké představení Romeo a Julie.

Po slavnostním ceremoniálu nás pan ředitel provedl po škole. Řekl nám způsoby jejich výuky i názorně předvedl na školní zahradě houpačku pro invalidní vozíky. Škola je mimo jiné zajímavá i tím, že postavena postavena ve tvaru kruhu a nedá se tam zabloudit. Od německých kamarádů jsme se též naučili, jak se správně pije čaj s mlékem a specifickým cukrem s karamelovým nádechem.

Ve čtvrtek jsme se pod vedením německých lektorů učili krajovou hru „Boßel". Byli jsme rozděleni do týmů, ve kterých byl každý člen z jiné země. Po rozcvičce a nácviku toho, jak co nejlépe a nejdál hodit míček, jsme se strefovali po vyznačené dráze mezi kuželky nebo do krabic a snažili se nasbírat co nejvíce bodů pro svůj tým. Atmosféra a bojové nasazení by se daly krájet, ale legrace nás neopustila.

Každý byl oceněn

V pátek bylo příznivé počasí pro to, abychom si ověřili, zda jsme se v tělocvičně dobře sehráli. Vydali jsme se na místo, kde byly vyznačené značky, kolem dokola samý vodní příkop, tráva či pole.

Obyvatelé městečka jsou zvyklí na hráče Boßlu, a tak se ani řidiči aut nerozčilovali, když museli počkat, až všichni uhneme projíždějícímu autu. Nikomu nevadilo, že jsme jeden míček nemohli najít ve vodě díky bahnu, jelikož jsme objevili další, který někdo před námi ve vodě nenašel. Večer nás čekala slavnostní večeře v rybářské restauraci nedaleko od přístavu, vyzdobené nejrůznějšími majáky, kotvami a lodním barem. Při vyhlášení výsledků v Boßlu dostala každá škola pohár a diplomy pro všechny účastníky.

V sobotu jsme zavítali do odchovné stanice s tuleni. V podzemním akváriu plavali tuleni od maličkých až po ty vetší. Sledovali jsme jejich krmení a následnou prezentaci v anglickém jazyce.

Pak jsme se vydali pěšky na nedalekou pláž u moře. Byli jsme uchváceni, písek, ani vítr nás neodradil od toho, abychom si nabrali slanou vodu z moře, mušličky a pořídili několik fotografií na malém útesu.

Česnečka chutnala

Z výletu jsme se vrátili do školy promrzlí, ale čekal nás rozlučkový večírek. Každá země uvařila své typické jídlo, které jsme pak všichni mohli ochutnat. Byli jsme mile překvapeni, že česnečka všem chutnala. Raut, na který jsme si sami připravili jídlo, a pozdější diskotéka, nás rozehřály natolik, že jsme zapomněli, jaká byla na pláži zima.

Mnohým z nás se domů nechtělo a přemlouvali jsme učitele, zda nemůžeme v Německu zůstat. Vždyť by nám stačil jen kartáček na zuby a pár kusů oblečení. Nevadilo nám ani to, že jsme museli komunikovat převážně v angličtině, někteří i v němčině. Když jsou lidé k sobě milí a mají se rádi, mnohdy nepotřebují ani cizí slova k tomu, aby si rozuměli.