Napsali o nás...

MŮŽEŠ: Na zkušenou do světa

Na začátku všeho stál nápad vyučující Martiny Chrastinové, aby se škola přihlásila do evropského programu Erasmus. Vypracovala projekt i žádost, což samo o sobě představovalo téměř rok práce, a na druhý pokus se jí podařilo uspět. Mohl tak začít výběr vhodné dopravy a ubytování, ale především dvou skupin po osmi studentech, které akademie vyšle na čtrnáctidenní vzdělávací workshop do Spojeného království, na Tellus College v Plymouthu.

„Zájemců bylo hodně, takže jsme jim zadali rozřazovací test z angličtiny. Tohle kritérium bylo nejpodstatnější, protože veškeré vzdělávací aktivity na místě probíhají pod vedením britských lektorů. Uspěli studenti napříč všemi čtyřmi ročníky. A shodou okolností to vyšlo i celkem půl na půl v počtu lidí chodících a nechodících,“ popisuje vedoucí projektu Martina Chrastinová. Ona a další tři učitelé a asistenti tvořili během cesty doprovod, vyučování na místě měli na starosti výhradně lidé z Tellus College.

Poznání a zkušenosti

Cesta měla dvě hlavní poslání - v rámci workshopu kompletně vytvořit i prezentovat tzv. fiktivní firmu a ve zbývajícím volném čase poznat co nejvíce místních pamětihodností.

Vše by se však dalo shrnout do jednoho hlavního úkolu - dát studentům možnost poznat něco nového, získat zkušenosti, otevřít jim svět a povzbudit je, aby se nebáli něco podobného podnikat i navzdory svému handicapu. Občas se totiž bohužel stává, že některé rodiny z obav o svoje potomky s postižením v takovém rozletu studenty příliš nepodporují, což potvrdila i slova některých účastníku. O to větší hodnotu pak taková školní iniciativa má. „Přínosem je radost, když člověk vidí, jak někdo třeba prvně cestuje letadlem. Samostatnost, zkušenosti - není to jen o jazyce a výuce,“ dodává k tomu asistent pedagoga Jan Bříza.

Bez užitku jistě není ani fakt, že studenti poznali, na jaké úrovni je bezbariérovost a přístup k lidem s postižením ve vyspělé západoevropské zemi. Oboje si všichni pochvalovali - od hotelu přes dopravu až po samotnou školu. I když podle slov hlavní organizátorky Martiny Chrastinové nebylo ani v Anglii úplně snadné najít hotel s takovým množstvím vyhovujících pokojit:

„V minulosti jsme při jiné příležitosti neudělali kvůli bezbariérovosti moc dobrou zkušenost s výměnným pobytem do rodin, takže nám bylo jasné, že tentokrát musíme zajistit vyhovující hotel. To sice náklady projektu poněkud navýšilo, ale bylo to nezbytné. A ten, který jsme našli, nám ve všem vyšel náramně vstříc.“

Všechno v angličtině

Z hotelu do školy vyráželi studenti každý den pěšky nebo autobusem, aby mohli od devíti začít svůj zhruba šestihodinový přísun poznatků výhradně v anglickém jazyce.

Přestože se prý doma předem na nic speciálně nepřipravovali, všechny aktivity zvládali dobře. Někdo uměl sice anglicky třeba trochu méně, ale v takovém případě pomohli s překladem zdatnější spolužáci. Podle slov účastníku byla výuka vedena zábavnou a praktickou formou a po týdnu se už „rozmluvili“ všichni. Kvůli lektorce totiž museli během společné práce hovořit anglicky i mezi sebou. „Pak už jsem se nebála, že udělám chybu, říká například studentka Katka Pleskačová.

Katka, která má kromě tělesného i postižení zrakové, navíc učinila ještě jednu zajímavou zkušenost: Během výuky jí dělala asistentku pedagožka ze Slovinska, která přijela s jinou zahraniční skupinou. „Na Tellus College jsme pochopitelně nebyli sami. Svoje projekty tu měli také Italové, Turci, Španělé a právě Slovinci,“ vzpomíná Martina Chrastinová. „Dotyčná slovinská kolegyně dělala svým studentům pedagogický doprovod tak jako já, ale sama se nabídla, s tím, že to bude zajímavá zkušenost i pro ni. My jsme se zatím věnovali administrativní stránce projektu i přípravám volnočasových aktivit a výletů.“

Dlužno dodat, že ostatní skupiny, se kterými se Češi brzy spřátelili, netvořili studenti s postižením. V tomto ohledu byla výprava z Janských Lázní průkopnická i na samotné Tellus College. Studenta Martina Másla přitom potěšilo, že jeho angličtina je na podobné úrovni jako u vrstevníku z jiných zemí.

Inspirace k návratu

Pokud zrovna neprobíhala výuka nebo škola nepořádala teambuildingové aktivity (studenti svorně vzpomínají na nezapomenutelné mezinárodní karaoke), vyráželi čeští studenti na výlety po okolí. Využívali k tomu pronajatou speciálně upravenou dodávku. Viděli tak například Artušův hrad Tintagel na působivých útesech, futuristické skleníky Projektu Eden, vřesoviště s divokými koňmi, žraloky v akváriu... Dalo by se pokračovat dlouhým výčtem míst i zážitků.

Dvouletý projekt, v jehož rámci navíc mohli někteří vyučující z Obchodní akademie Olgy Havlové absolvovat školení ve Švédsku, však bohužel končí. Martina Chrastinová i její kolegové jsou ovšem připraveni pustit se do dalšího - a to i přes riziko, že množství práce na podání žádosti nezaručuje kladný výsledek. Báječné zpětné vazby od studentu jsou však velkou motivací a vyučující věří, že znovu uspějí.

Vždyť co by mohl učitel chtít víc než vidět doslova hmatatelné nadšení svých žáku. Některé z nich pobyt inspiroval k dalšímu pomaturitnímu studiu v Anglii, jiní dokonce uvažují o práci. Projekt Erasmus totiž pořádá tříměsíční dobrovolnické stáže. A student Martin Máslo jde ve svých úvahách ještě dál: „Hned bych se tam odstěhoval.“